FLOORBALL CLUB ZLÍN LIONS Logo Zlín Lions

Realizační tým starší žákyně

  • Muži
  • Muži B
  • Junioři
  • Juniorky
  • Dorostenci
  • Dorostenky
  • Starší žáci
  • Starší žákyně
  • Mladší žáci
  • Elévové
  • Přípravka

Trenérka: PAVLA MANOVÁ

Družstvo: STARŠÍ ŽÁKYNĚ


K florbalu se dostala v 8. třídě na základní škole. Jako malá trávila svůj volný čas převážně s kluky na fotbale nebo na hokeji. Takže už od útlého věku měla k florbalu dost blízko. Přihlásila se tedy do dívčího florbalového klubu ve Slavičíně. V tomto klubu působila od žákyň až do žen. Díky její snaze a píli, a také hlavně díky skvělým rodičům, kteří ji hodně podporovali, se dostala během florbalové kariéry do různých jiných klubů a navštívila různá místa i v zahraničí. Byly to cenné zkušenosti, z kterých dodnes hodně čerpá. 

O samotném trénování nikdy moc nepřemýšlela. Přišlo to tak nějak náhodou před 4 lety ve Slavičíně, kde trénovala družstvo děvčat. Strávila s nimi pěkné 3 roky a při tom nasbírala docela dost trenérských zkušeností. Nicméně práce, kterou si našla ve Zlíně, jí nedovolila dělat trénování ve Slavičíně naplno. To vedlo k ukončení trénování ve Slavičíně. V době trenérské pauzy ji oslovil klub Zlín Lions, kde se od ledna 2018 věnuje trénování dívčí sekce na plný úvazek. V pozici trenéra působí i mimo klub Zlín Lions. Zároveň totiž trénuje také regionální výběry starších žákyň Jihomoravského a Zlínského kraje. „O samotném trénování často hodně přemýšlím. Jezdila jsem (a stále jezdím) na různá školení a semináře, potkala se s různými trenéry, přečetla jsem různé články a knihy, shlédla hodně videí a tak. Hodně mě to obohatilo a dalo mnoho nových zkušeností. Zastávám totiž názor, že pokud chce člověk něco učit, měl by tomu rozumět, aspoň trochu :-),“ říká s úsměvem jediná trenérka v týmu Zlín Lions.

K tomu přidává své myšlenky. „Člověka to trénování musí bavit a musí být zapálený pro tento sport. Jinak by to nemohl ani dělat. Není to vůbec jednoduché a je to dost zodpovědná práce. A trénovat dívky je ještě o něco složitější než trénovat kluky. Najednou se totiž dostanete do několika rolí, které musíte zvládat." Často se cítí jako vychovatel, učitel, psycholog, do jisté míry i fyziolog (na to má i vzdělání) a určitě by se ještě ledacos našlo. Tyto role provází mnoho emočních nálad (radost, nadšení, spokojenost, zklamání, stres, starost, další si může každý domyslet). Zkrátka to není zdaleka monotónní a to ji na trénování baví. Baví ji i kolektivita, spolupráce, a že to není jen o jednom člověku. Proto mimo učení florbalových a pohybových dovedností klade důraz také na zodpovědný přístup. A to jak ke svým spoluhráčům, tak k trenérovi. „Já jako trenér nemám nějaký vyhraněný jeden cíl (aspoň zatím). Spíš si nejprve dávám menší cíle. Snažím se naslouchat hráčkám a jít po malých krůčkách pořád dopředu. Jednou je totiž mým cílem naučit hráče zpracovat míček, podruhé pohybovat se ve hře, jindy naučit správné držení hole, apod. Dalo by se tedy říct, že mým cílem do budoucna je naučit holky hrát florbal tak, aby je to bavilo, měly z toho radost a mohly hrát vyrovnanou partii s jinými kraji.“