Elévci zahájili nový rok 2022 v Otrokovicích

Přijelo nás celkem 11. Dva hráče jsme půjčili do mladších žáků na novoroční turnaj a rozdělení na 2 týmy po 6 a 5 hráčích bylo pak v nohách v závěru znát. Díky Vsetínu a Otrokovicím, kteří zaskočili a nahradili chybějící týmy se nakonec odehrály všechny zápasy.

WHITE

Musím s potěšením konstatovat, že od posledního turnaje došlo k výraznému posunu v herním projevu. Přestalo umanuté za každou cenu zavážení kolem tyčky, které kvůli pomalé rychlosti prostě nemohlo s rozumnou úspěšností fungovat a místo toho se nahrávalo a střílelo. Hattrick hned v prvním zápase tomu budiž dostatečným důkazem. První a druhý zápas probíhaly ve svižném tempu a kluci měli hru pod kontrolou. Hráči využívali celou šířku hřiště, nahrávali si, do dorážek šli doslova po hlavě a na hřišti byli Ti, kdo diktuje průběh hry. Kontrola míčku se též zlepšila, ale je zde ještě co zlepšovat. Byly to TY zápasy, jak je chceme hrát.

Třetí zápas začal z poněkud jiné strany. Propadávalo se ve vracení do obrany, soupeři se nechával prostor po celém hřišti a frontální útoky se odrážely od brankáře velikosti vrat od stodoly. Asi se ho kluci lekli a zapomněli na něj pálit ze stran. První půlka prostě nebyla naše a korigovat průběh hry při střídání po

jednom hráči nemělo moc význam. Po pár rychlých radách (víc v hlavě dítě neudrží) o pauze mezi poločasy se šlo na věc. A ŠLO. Kluci donutili soupeře přestat hrát, tak jako on je v první půli a začalo se mocně dotahovat. Pokyn zněl jasně – aspoň remíza. Soupeř poněkud přitvrdil, ale to mu moc nepomohlo, kluci se kousli a dotáhli to na kýženou remízu. A bojovali až do konce, poslední gól padl pár sekund před koncem.

Čtvrtý zápas považuji za nepovedený z jediného důvodu – i když bolí nohy z předchozího dotahování, není důvod neobsazovat hráče soupeře. Věřím, že to byla pro kluky cenná lekce a Vsetínu za ni děkuji. Tento zápas byl o přemýšlení jak na soupeře, který má evidentně daleko víc naběháno. Tedy je potřeba mu kazit hru těsnou obranou místo z našeho útočného pásma sledování jeho v podstatě nájezd na bránu. Tedy, i když prohrát, tak se ctí.

Když to shrnu, hrát ofenzivně umíme. V tomto věku je přirozené, že obranné záležitosti jsou hlavou upozaděny. Dá se tomu jít naproti tak, že jako např. Vsetín, budu mít naběháno, tedy sílu, vytrvalost a rychlost, pro opravy chyb plynoucí z útočné hry. A nemusím pro to hned zpočátku udělat moc. Stačí několik koleček, i s rodiči nejlépe, kolem domu/čtvrti navíc. Proč? Trénink má být hlavně o florbale, ne atletice 😊 Jdeme do toho?

BLUE

Kluky čekaly 4 zápasy proti Otrokovicím, Holešovu, Meziříčí - které nepřijelo, takže hra proti Vsetínu a na konec Včelínu.

První zápasy se nesly ve stejném duchu, kompletní kontrola nad zápasem, góly padaly zprava zleva, ale dokonce i z půlky hned po rozehře, a to hned 2x. Toto se podařilo Vojtovi Orsavovi hned na začátku prvního zápasu, kde dal 2 góly během asi 5 vteřin. První zápas skončil s výrazným brankovým rozdílem a s dobrou náladou se šlo na další zápas proti Otrokovicím.

Kluci zpočátku nevěděli, co čekat a trochu se báli. Ale pak zopakovali první zápas a my s další výhrou v kapse šli na další proti Vsetínu.

Vsetín nám ukázal, že naše obrana potřebuje opravdu zapracovat. Protože si kluci nehlídali hráče před naší bránou, ti tam docela pravidelně skórovali. Náš tlak na jejich bránu byl ale mnohem větší a tudíž i zde jsme skončili s přesvědčivým výsledkem. A já doufal, že i s poučením do dalšího zápasu.

Poslední zápas byl pro mě velkým překvapením. V první půlce špatným (což si myslím, že bylo způsobeno únavou po 3 zápasech s 5 hráči v poli), protože než se kluci stihli probrat, tak už jsme prohrávali 0:2. Oprava byla jednoduchá, hlídat si hráče před bránou, který tam jako minulý zápas opravdu rád skóroval. Dále jsem si všiml, že v soubojích o míček jsme nebyli razantní, a tak nám soupeř pokaždé s míčkem utekl, což byl velký problém. Kluci se ale i v prvním poločase vzchopili a dotáhli výsledek na 2:2. Začátek druhé poloviny byl bohužel úplně stejný jako v prvním poločase a tak jsme byli, kde jsme začali, stav 2:4. Kluci se ale po mém proslovu vzchopili a přímo před našimi zraky proměnili na tým, který jsem ještě dneska neviděl. Začali dřít a táhli až do konce, za což je strašně chválím. I přes únavu makali, až zápas dokonce začali vyhrávat 5:4. Bohužel ale když makali, aby zápas dotáhli, už nezbylo dost síly na to udržet vedení a soupeř zápas vyrovnal. Zápas tudíž skončil remízou, za což se kluci vůbec neumí stydět, naopak můžou být na sebe pyšní, že jako tým táhli za jeden provaz, který je nakonec vedl k remíze, i přes všechnu únavu. Hlavně mi ukázali, na čem je potřeba zapracovat, protože to se v zápase, který skončí jasným výsledkem odpozorovat moc nedá.

Na závěr pár fotek od maminky Luby Klimka: https://photos.app.goo.gl/e4P6sdMcRhB4Dq3XA