Blog středa 23.10.2019 - Matěj Koňařík

Nechme děti hrát...aneb držme se své role

Dnes si dovolím v pár odstavcích vyjádřit se na téma, kterým je chování trenérů, fanoušků a také hráčů nejen na zápasech, ale vlastně po celou dobu, kdy jsou všichni zainteresovaní zapojeni ať už do tréninkového procesu, zápasu nebo cesty domů z tréninku či utkání.

Fanoušci, rodiče, trenéři, rozhodčí - znáte dobře svoji roli na utkání?

Nikdo z nás rozhodně nechce, aby se podobný příběh, jaký se udál letos v létě v Coloradu, kdy se na baseballovém utkání sedmiletých dětí strhla regulérní bitka mezi trenéry a rodiči týmů. Rvačka obletěla celý svět a pět lidí bylo dokonce zatknuto! To vše na utkání sedmiletých prcků, kteří chtěji hrát, hrát a hrát. Nikdo z nás v klubu rozhodně nechce, aby se něco podobného dělo v našem florbalovém rybníčku. Je na nás všech, abychom netolerovali chování, které na sportovní utkání nepatří. Co například takový rozhodčí? Bude mít chuť po své premiérové sezóně pokračovat v pískání, když je na každém druhém utkání podroben tlaku nejen ze strany trenérů, ale i pokřiků z tribun? Nebude a já se těm mladým klukům rozhodně nedivím!

Říkáte si, proč o tom vlastně píšu? Nejen s rodiči, trenéry ale i hráči se u nás v klubu snažíme pracovat na tom, aby atmosféra na trénincích, turnajích nebo i cestě domů autem byla poklidná a aby si každý ze zúčastněných uvědomoval svoji roli. Při sledování sportovního utkání můžete zastávat jednu z těchto čtyř rolí:

TRENÉR, SPORTOVEC, FANOUŠEK a ROZHODČÍ. Tak to prostě je, nemůžete zastávat více rolí v jednu chvíli.

Fanoušek "trenér"

Známe ty chvíle kdy rodiče před zápasem dávají instrukce svým dětem kam si mají nabíhat, jak mají střílet, nahrávat atd. Ve škole mají děti taky jednoho učitele, který s dětmi pracuje. V momentě, kdy se naše děti snaží plnit pokyny trenéra a pak slyší na tribuně další pokyny, jsou zmatení. Opravdu to nechte na nich tak, jak to děláte. Po zápase si pak můžete sednout na tribuně a rozebrat pocity vašeho Lvíčka.

Fanoušek "rozhodčí"

Všichni to dobře známe. I když je fanoušek 15 metrů od hry a rozhodčí je přímo u faulu, tak divák to přece jasně viděl lépe. V momentě, kdy se jdete na zápas dívat, musíte moc dobře vědět, že na zápas jdete jako divák a to je vše. V momentě, kdy každé druhé rozhodnutí rozhodčího nahlas komentujete, nesouhlasíte, tak vytváříte nejen dětem negativní prostředí. Můžeme pak po našich hráčích chtít, aby respektovali rozhodčí, když se k nim takto chováme? Co z nich pak vyroste? Takže až si příště budete myslet, že rozhodčí písknul faul "naopak", tak si v duchu řekněte "je to až tak moc důležité? Bude si to někdo za měsíc pamatovat"?

Trenér "rozhodčí"

Namísto koučování svých vlastních svěřenců se trenér věnuje rozhodčím, argumentuje nedůležité rozhodnutí, narušuje soustředění svým hráčům a v neposlední řadě rozhodně není tím vzorem a příkladem, jaký by měl být. Zažil jsem i trenéra, který si vzal oddechový čas, zavolal si rozhodčího za dohledu patnácti mladších žáků svého týmu mu půl minuty vysvětloval, jak to všechno dělá špatně a jak se píská! Trenéři, pokud máte pocit, že můžete bez problémů "pískat", tak neváhejte a pojďte si to zkusit. Rozhodčí rozhodně potřebujeme! V momentě kdy zastáváte roli trenéra, tak se jí držte a nechte rozhodování o dodržování pravidel na tom nejpovolanějším - na rozhodčím.

Je již bylo několikrát napsáno - je třeba znát svoji roli. Když hraju, trénuju, jsem rozhodčí nebo fanoušek na tribuně. Je známo, že nejvíce problémů se stává tehdy, když na zápase objeví člověk, který se snaží vystupovat ve více rolích...Může jít o nevinný komentář na hráče soupeře, může jít hlasité vyjádření nesouhlasu s výrokem rozhodčího. Většinou se tyto věci nabalují a průběh utkání se zvrhne k něčemu, co do mládežnického sportu rozhodně nepatří. Nebuďme vůči těmto křiklounům lhostejní, ale nejdříve...

...začněme každý sám u sebe. Trenéři, rozhodčí, rodiče. Nechme děti hrát, to je oč tu běží! Největším poděkováním pak bude jejich spokojený výraz a pocit po zápase, který je k nezaplacení. A i když někdy přijde prohra a spokojenosti bude méně, tak věřte, že i prohry a chyby posouvají kluky a holky dál a mnohdy jsou to právě chyby, které kluky a holky posouvají dále rychleji. Když v zápase nebo tréninku udělají chybu, je třeba ji poznat, přiznat si ji, poučit se z ní a dál se s ní netrápit a zapomenout na ni.

Děkuji a věřím, že společně budeme dál vytvářet pozitivní prostředí, které naše Lvice a Lvíčata ke svému rozvoji potřebují.

Článek byl zpracován a texty upraveny pro potřeby našeho sportu ze skvělé knihy Johna O´Sullivana Changing the game project